Ve čtvrtek 28. října 2021 ožil kostel sv. Šimona a Judy v Trutnově – Starém Rokytníku oslavou svátku svých patronů. Byl den jako malovaný pestrou paletou podzimních barev, i slunce nás přišlo pozdravit, třebaže jeho paprsky už poněkud postrádaly sílu. V kostele však přesto panovala hřejivá, takřka domácká atmosféra, k níž přispěli všichni milí přítomní, zejména však paní Štěpánka Tryznová ze spolku Přátel Starého Rokytníku, která celou akci zorganizovala, oblékla kostel do slavnostního hávu a nachystala i občerstvení v podobě svých tradičně vynikajících koláčů.
Slavnost zahájila bohoslužba, kterou vedl Ing. Michal Nesvadba, jáhen z trutnovské farnosti, a zpěvem a hrou na elektrické varhany jej doprovodil pan Vít Mišoň. Během bohoslužby jsme v kostele přivítali jednu vzácnou „starousedlici“ – sochu Panny Marie, která se po dlouhých letech vrátila zpátky na místo, pro něž byla stvořena. Po krátké přestávce (během níž jsem se snažil přimět svoje kytary, aby v chladném kostelním mikroklimatu vydržely naladěné alespoň pár minut :)) následoval můj koncert. I já jsem si pro tuto sváteční příležitost přichystal jedno malé překvapení. V premiéře jsem zahrál svoji nejnovější píseň „Alt-Rognitz“ (jak se německy říká Starému Rokytníku), kterou jsem věnoval tomuto kostelu, jeho patronům – sv. Šimonu a Judovi – a všem lidem, kteří s tímto kostelem byli a jsou spjati. Doufám, že je tento skromný a neumělý dárek potěšil…
Z celého srdce děkuji Přátelům Starého Rokytníku za to, že jsem si letos již podruhé mohl zahrát na tomto krásném místě! Starorokytnický kostel má své výjimečné kouzlo, které se nedá popsat slovy, to se musí pocítit na vlastní kůži. Kdo už jej někdy navštívil, jistě ví, o čem mluvím… A kdo ne, tomu vřele doporučuji, aby tak někdy učinil – bez ohledu na to, v co a jak věří, neboť jak řekla paní Tryznová, ve Starém Rokytníku mají dveře dokořán všichni dobří lidé! :)
