Dovolil jsem si vypustit do světa značně neumělou demo nahrávku jedné nové písně, která pojednává o osudech zaniklé krkonošské obce Sklenářovice (v jazyce jejích obyvatel – němčině – Glasendorf). Jak už napovídá její název, založena byla zřejmě jako sklářská osada. Největší rozkvět zažila v 16. století, kdy na nedalekém rýchorském hřebeni vypukla zlatá horečka. Objev drahého kovu přilákal do Krkonoš kovkopy z alpských zemí a ze Slezska. O těžbě zlata na Rýchorách máme jen pomálu hodnověrných historických zpráv. Dochovaly se jen různé zkazky a pověsti. Například ta o svaté Barboře, která prý jednou zavítala do rýchorských hvozdů v přestrojení za žebračku. Pokorně poprosila zlatokopy o almužnu, ale dostalo se jí jen posměchu. Světice se rozhněvala, vylovila z kapsy hrst prosa a vhodila ji do zlatonosné šachty se slovy: „Nenajdete zlato tak dlouho, dokud neuplyne tolik tisíc let, kolik zrníček prosa jsem vhodila do jámy!“
Ať už za zánikem rýchorských zlatodolů stála vyšší moc, nebo nikoli, faktem zůstává, že po ukončení těžby zlata se ze Sklenářovic stala selská osada. Hospodaření na strmých a neúrodných stráních nebylo nijak snadné, nicméně ještě na začátku 20. století stávalo ve Sklenářovicích na 40 domů s více než 200 obyvateli. Vše změnila druhá světová válka, po níž byli takřka všichni obyvatelé Sklenářovic odsunuti do Německa. Osud vysídlené vsi byl definitivně zpečetěn na přelomu 50. a 60. let, kdy československá armáda na příkaz státní moci srovnala opuštěná sklenářovická stavení se zemí. Zbyla jen pustá krajina, v níž jsou dodnes patrné stopy po úmorné práci generací hospodářů a kovkopů. I tyto stopy ale postupně splývají s okolní přírodou a připomínají nám křehkost a pomíjitelnost našeho pozemského lopocení…
————
Skleněné údolí
V náruči hor
Křehké jsou naše dny
Křehké jak Glasendorf
Hora se otvírá
Kančí les hoří
Rajský hvozd obchází
Skláři a prospektoři
Denní chléb solí
Hlínou a prachem
Rýchorský Klondike
Zablýskl zlatem
Mlátek a želízko
Železné svaly
Tak blízko, tak blízko
Budoucnost zlatá
Tak blízko, tak blízko
Děravá pata
Svatá Barbora
Krajem chodila
O skývu kovkopy
Pokorně prosila
„Vari pryč, žebračko!“
Zaslechla světice
Zlatý jed otrávil
Jejich smělá srdce
Hrst prosa do šachty
S prokletím letí:
„Ať zlato nevydá
Sta tisícletí!“
Bylo, nebylo
Zlato zmizelo
Z lůna Rýchor
Křehké jsou zlaté sny
Křehké jak Glasendorf
Zlatý věk zapsaný
Do jizev stařin
Otěže lopoty
Přebrali hospodáři
Tvrdá zem plodí
Trní a hloží
Vezdejší chudý
Chléb z ruky Boží
Lučiny a stádce
Stodoly, pole
Tak hořce, tak sladce
Žilo se s málem
Tak hořce, tak sladce
Před bouří válek
Z kloubů vyrvané
Šílení doby
Vyvrací kořeny
Vichřice zloby
Bičuje, drancuje
Zaráží klíny
Zasévá do duší
Semena viny
Klíčí a pustoší
Vše, co tu bylo
Vše, co tu bylo
Pominulo
Vláčeni osudem
Za novým domovem
Jen s kufrem vzpomínek
Na vlak a pryč
Tvrdá pěst demolic
Poslední rána
Vrásčité otčině
Odbila hrana
Pustým vůkolem
Zvoní bledule
Jaro za jarem
Léto za létem
Tiše plyne
Skleněným údolím
V náruči hor
Křehké jsou naše dny
Křehké jak Glasendorf
Křehké jsou naše dny
Křehké jak…
