Čtvrtá adventní neděle je tu a s ní i čtvrtá a poslední ukázka z knihy Dům slunce!
Můj komentář k ukázce:
Co byste dělali, kdybyste se ráno dozvěděli, že se večer naplní váš čas? Byli byste strachy bez sebe a celý den nevylezli z postele? Snažili byste se na poslední chvíli vyrovnat všechny neuzavřené účty? Sepsali byste závěť? Zcela upřímně by na tuto otázku dokázal odpovědět asi jenom někdo, komu zubatá doopravdy zaklepala na dveře a popřála mu dobré ráno.
Bylo by užitečné, kdyby každý člověk přicházel na svět s expiračním datem vyraženým na předloktí? Možná ano, možná ne. Filozofie naší doby odsouvá smrt do pozadí. O jediné jistotě našich životů se veřejně moc nemluví, protože smrt v každém vyvolává úzkost a strach, třebaže ani nevíme, čeho přesně se bojíme a jestli k tomu vůbec máme důvod. Možná právě to je pravou příčinou našich obav. Společenské popírání smrti má jeden neblahý důsledek. Mnoho lidí v dnešní uspěchané době žije tak, jako by byli nesmrtelní. Takový expirační cejch by nám připomínal, že na této planetě nemáme neomezené množství času. Lidé, kteří nedostali do vínku příliš mnoho let, by možná neztráceli čas zbytečnostmi a věnovali se jen tomu, na čem opravdu záleží. Na druhou stranu, kdyby se pozvolna blížilo datum našeho konce, asi by nebylo moc příjemné odpočítávat: „Už mi zbývá jenom 5 let, 3 měsíce, 10 dnů, 6 hodin, 32 minut a 5 sekund.“ Jak znám lidi, jistě by se pokoušeli najít způsob, jak svoje expirační datum prodloužit. Podobali by se římskému císaři Vitelliovi, který si chtěl koupit čas, a tak zaplatil celé jmění za to, aby kněz zodpovědný za vyhlašování ročních období posunul jaro o jednu minutu.
Někteří lidé se snaží poodhalit roušku budoucnosti pomocí nejrůznějších věšteckých metod. Nemám v úmyslu rozebírat tu jejich spolehlivost. Napadá mě, že existuje dobrý důvod, proč bychom neměli znát svoji budoucnost. Pokud by člověk věděl, že ho čekají těžké časy, jistě by se tím trápil už dlouho předem. Pokud nás naopak mají potkat hezké časy, užijeme si jich o to víc, když přijdou nečekaně. Nenarodili jsme se jako vševědoucí bytosti, abychom se naučili naplno prožívat přítomnost.
Tímto zamyšlením jsem vám nechtěl přivodit pochmurnou náladu. Naopak. Vánoční čas je vhodnou dobou k tomu, abychom se na chvíli zastavili a zamysleli se nad svými životy. Ubíráme se správným směrem? Není v každém z nás kousek sebestředného lakomce Ebenezera Scrooge z Dickensovy Vánoční koledy?
